Plavba po Nilu

1 - vchod, 2 - síň zasvěcení, 3 - knihovna, 4 - druhá sloupová síň, 5 - Horova svatyně

Karnak je největším chrámovým komplexem v Egyptě. Je zasvěcen bohu Amon-Re a nachází se na pravém břehu Nilu u vesnice Karnak, dva kilometry severně od Luxoru a asi 700 km jižně od Káhiry. Zde také vznikl postupně největší chrámový komplex nejen starého Egypta (nazývali ho "nejctihodnějším z míst"), ale i starověku vůbec. Tvořily ho tři velké, navzájem kultovně i stavebně propojené chrámy Amona, Muty a Chonsua.
Komplex se stavěl neuvěřitelných 1600 let, od vlády Senusreta I. (12. dynastie), až po Nechtnebefa I. (30. dynastie). Rozprostírá se na ploše 250.000 m². Je obehnán mohutnou, několik metrů silnou cihlovou zdí, v níž bylo několik bran ke všem světovým stranám. Jeho páteř tvoří dva trakty, západo-východní (hlavní, jenž odpovídá dráze slunce - neboli sluneční a nebeská) a zhruba severo-jižní (souběžná s tokem - osa pozemská, královská).
Hlavní přístup do velechrámu vede od zápádu, od Nilu, a zdobí ho alej beraních sfing (Amonovo posvátné zvíře). Vlastní vchod tvoří mohutný, avšak né zcela dokončený pylon (postavil jej Nechtnebef z 30. dynastie). Za ním následuje pak pět pylonů.
Nádvoří mezi 1. a 2. pylonem o rozloze 8.000 m², zdobené na severu a jihu kolonádou, vyplňuje několik staveb. Je mezi nimi svatyně Sethiho II. (na severní straně) zasvědcená triádě Amon, Mut a Chonsu, tzv. oltářní chrám Ramesse III., Taharkův kiosek stojí uprostřed nádvoří.
Druhým pylonem (postavený Haremhebem), před nimž stojí kolosální sochy Ramesse II., se vchází do architektonicky nejskvostnější části chrámu - Velké sloupové síně postavené Sethim I. a dokončované Ramessem II. Na ploše 6.000 m² se zde do výše 23 metrů (po stranách hlavní cesty procesí) zvedají pískovcové papyrusové sloupy zdobené náboženskými výjevy v barevném hlubokém reliéfu. Boční stěny zdobí podobné výjevy, ale také scény z vítězných bojů obou panovníků v Palestině, Sýrii a Libyi. Východem v jižní stěně sloupové síňe je přístup na malé nádvoří, na jehož východní stěne je v hireoglyfech zaznamenanná slavná smlouva s Chetity. V základech třetího pylonu postaveného Amenhotepem III. byly nalezeny bloky z kaple Senusreta I. Na nádvoří mezi 3. a 4. pylonem stály dva páry obelisků (Thutmose I. a Thutmose III.) z červené žuly, z nichž zbyl jediný a to 23 m vysoký. Obelisky vyznačovaly průsečík, kde se protínala posvátná osa chrámu s pozemskou.
Mezi 4. a 5. pylonem se nachází takzvaná příčná síň (nazývaná Vadžet - Honosná) s papyrusovými sloupy, postavená Thutmosem I. Stojí tu také jeden z původně dvou Hatšepsutiných žulových obelisků (je vysoký 27,5 m).
Na 6. pylonu Thutmose III. s nápisy vztahujícími se k bitvě u Megidda se rozprostírá další komplex síní a kaplí, dvorů, soch. Leží zde tzv. Dům milionu let postavený rovněž Thutmosem III., který zahrnoval síň s neobvyklými sloupy se zvoncovou hlavicí, slavný tzv. karnacký seznam králů od nejstarších dob do 18. dynastie, botanickou zahradu s vyobrazením rostlin a zvířat s nimiž se Thutmose III. setkal během svého tažení do Sýrie. Za zdí jsou vidět zbytky chrámu postaveného Achnatonem.
Branou Ramesse IX. v jižní stěně nádvoří mezi 3. a 4. pylonem je přístup do severo-jižního traktu karnackého chrámu, který tvoří čtyři pylony (7.-10.) a čtyři rozlehlá nádvoří. V 1. nádvoří mezi 3. a 7. pylonem, v místě, kde se oba trakty stýkají, byla objevena a v letech 1902-1909 prozkoumána slavná cachette, karnacká skrýš. Obsahovala okolo 18.000 kamenných a bronzových sošek králů i soukromých osob z různých odobí. Pro přeplnění chrámu byli v pozdní době pohřbeny ve společné jámě.
7. pylon nechal postavit Thutmose III., 8. Hatšepsut, 9.-10. Haremheb. Při stavbě 9. pylonu použil Haremheb menší kamenné kvádry, tzv. taláty, z pěti starších chrámů Achnatona.
Spolu s Amonovým velechrámem se ve společné tzv. centrálním okrsku nachází ještě několik staveb. V JV části okrsku to je velké posvátné jezírko s nilometem postavené Thutmosem III. Při obřadu byly posvátné bárky přeneseny na hladinu, aby symbolizovaly nebeskou cestu boha Slunce Ra (Ré). U jezera stojí podstavec s 50 cm soškou vrubouna posvátného - skarabea (symbol boha Slunce Ra-Ré). V JZ okrsku stojí dnes zničený chrám Chonsua založený Amenhotepem III. V severní části stojí Ptahův chrám postavený Thutmosem III. a rozšířený ptolemájovskými panovníky.
Severní okrsek patřil Mocuovi a dále je zde několik menších sakrálních staveb. Chrám postavil Amenhotep III. a s hlavním chrámem, ležícím několik kilometrů severně, v centru Moncuova kultu v Medamúdu, jej spojovala cesta zdobená sfingami.
Jižní okrsek spojovala s Amonovým chrámem alej beraních sfing. Dominantou byla stavba Mutina chrámu. Byl vybudován za Amenhotepa III. na místě staršího. Před nádvořím jsou sochy Sachmety. V prostoru chrámu bylo nalezeno mnoho soch této bohyně. Chrám ze tří stran obklopovalo jezírko. Součásti okrsku bylo několik staveb, především chrám Amenhotepa III. a RamesseII.

Jeden z nejkrásnějších chrámů ležel přímo v srdci jednoho z nejslavnějších a nejvýznamějších měst v celých dějinách lidstva - ve městě sta bran - Thébách.
Luxor - starověký Veset, hlavní město Egypta v Nové říši, které mělo na vrcholu své slávy okolo 1 milionu obyvatel. Sídlo nejvyššího z egyptských bohů - Amona. O velikosti a rozmanitosti Théb, jak Veset nazývali Řekové, se dnes již můžeme jen domnívat, avšak chrámové stavby překonaly staletí a dodnes nám připomínají zašlou slávu kdysi největšího města světa. Jedním z nich je také Luxorský chrám, který leží právě v centru starověkých Théb, několik metrů od břehu Nilu, asi 670 km jižně od Káhiry.
Stavební činnost na území chrámu začala již v 18. dynastii za vlády královny Hatšepsut, která zde nechala postavit několik kaplí na poctu bohyni Hathor a boha Amona. Za vlády jejího syna a manžela Thutmose III. je Hatšepsut připisována Hathořina kaple před vlastním vstupem do chrámu. Thutmose III. zase nechal postavit kapli božské triády, která je nyní součástí prvního sloupového nádvoří. Hatšepsut také nechala postavit šest svatostánků podél aleje sfing, která spojovala tato místa s chrámem v Karnaku, které sloužily jako zastávka posvátné bárky při její každoroční cestě u příležitosti svátku Opet, slaveného vždy v druhém a třetím měsíci záplav.
Vlastní chrám, Egypťany nazývaný Ipet-Resetej-Amon, neboli Jižní harém Amonův, nechali postavit dva slavní příslušníci 18. a 19. dynastie - Amenhotep III., otec Achnatonův a Ramesse II., snad nejslavnější ze všech faraónů. Několik reliéfních nápisů je také připisováno Tutanchamonovi, Haremhebovi a ve svatyni bárky se podepsal svými opravami také samotný Alexandr Veliký. V době vlády římského císaře Diokleciána zde byla zřízena svatyně císařského kultu, kterou využívala jak místní posádka, tak sloužila městu. Křesťanské, ani muslimské řádění nenechalo napokoji ani Luxor. Obrovské zničené podoby božstev po celé ploše chrámu a v neposlední řadě dodnes stojící muslimská mešita uprostřed prvního nádvoří hovoří za své.
Vstupme nyní společně do prostoru aleje sfing, které nesou lidskou, s největší pravděpodobností Nektanebovu tvář a vydejme se na prohlídku chrámu tak, jak vypadal v době své největší slávy, v době, kdy se zde při svátku Opet slavilo faraónovo božské znovuzrození.
Nádhera vstupního pylonu, který nechal postavil Velký Ramesse II. ohromuje již při prvním pohledu na božský Amonův příbytek. Po obou stranách vchodu, který je zdoben reliéfy z doby vlády faraóna Šabaka, stojí dva pětadvacetimetrové obelisky z červené žuly hrající nádhernými barvami s popisy božského syna Amon-Rea - Ramesse a jejich zlaté špičky se odrážejí v poledním slunci jako diadémy. (Dnes druhý z nich nalezneme v Paříži na Place de la Concorde). Dvě sedící a čtyři stojící sochy vytvořené z černé žuly představují také faraóna Ramesse, stejně jako barevně vyvedené výjevy na vlastním pylonu jeho bitev v Sýrii z doby egyptsko-chetitské války. Projdeme vchodem a ocitneme se na Peristylovém nádvoří, které lemuje 74 sloupů ve tvaru Papyru, symbolu Dolního Egypta. Ihned za pravým rohem leží jedna z nejhezčích svatyní Nové říše, svatyně božské triády - Amona, Mut a Chonseho, postavené Hatšepsut, dokončené Thutmose III. a nakonec vyzdobené opět Ramessem II. V západní části nádvoří leží vedlejší vchod do chrámu, který ústí přímo u svaté řeky. Mezi sloupy sledujeme obří kolosy krále sedícího i stojícího, taktéž vytvořené z černé žuly.
Vstup k druhému pylonu, který nechali výjevy svátku Opet vyzdobit králové Tutanchamon a Haremheb, stráží dvě sedící sochy Ramesse II. s královnou Nefertari u nohou a dvě sousoší Amona a Mut. Vstoupíme jím do sloupové kolonády tvořené 14-ti šestnáctimetrovými papyrovými sloupy zdobenými opět výjevy svátku Opet, kterou nechal již postavit Amenhotep III., který je také stavitelem celého zbytku chrámu. Kolonáda přímo ústí do druhého sloupového nádvoří, zdobeného lotosovými sloupy - symboly Horního Egypta. Pokračujeme dále v ose chrámu a dostáváme se do Velké sloupové síně. Zde již má přístup pouze kněžstvo a faraón, obyčejní lidé již nesmí tato místa spatřit. Sloupy v této místnosti jsou opět zdobeny papyrovými výjevy. Předposlední místností před svatyní bárky, kterou nechal opravit Alexandr Veliký, je Sloupová předsíň, do které již smí vstoupit jen nejvyšší kněží a král, stejně jako do Největější svatyně a Svatyně bárky, obě ležící taktéž v ose chrámu.
Zvláštností a senzací Luxoru byl objev několika desítek vzácných soch na Amenhotepově nádvoří v roce 1989. Úkryt obsahoval sochy farónů Tutanchamona, Haremheba, Amenhotepa III. a mnoha dalších a ty nyní patří k chloubám Luxorského muzea. Zvláštností také zůstává nejzadnější část chrámu, která byla již v dobách křesťanství používána jako kostel. Zničená reliéfní výzdoba je nahrazena výjevy z Bible.
Luxorský chrám patří k pravidelným zastávkám turistů cestujících do Egypta, a to plným právem. Přestože jej asi 3 km vzálený Karnak opravdu zastiňuje, patří k nejkrásnějším pokladům staroegyptské architektury a jako takový je povinnost jej spatřit a projít se v jeho zdech.

Sochy krále Amenhotepa III. vysoké dnes 18 metrů (dříve 20) byly kdysi součástí faraónova zádušního chrámu, postaveného na západním břehu Nilu přímo proti Luxoru. Dvojice soch je vytesána z jediného kusu křemence. Představují Amenhotepa III. a jsou jediným zbytkem obrovského pohřebního chrámu zasvěceného tomuto faraonovi. Zmiňuje se o nich nápis na jeho náhrobku: "Můj pán mě jmenoval představeným nad všemi svými pracemi. Nevybudoval jsem pomníky bez velikosti, jako mnoho jiných přede mnou. Dal jsem pro něho lámat žulové hory, protože je dědictvým Réovým. Udělal jsem k jeho podobě tyto sochy z kamene, který vydrží tak dlouho jako nebesa. Podobná díla neuskutečnil nikdo od sjednocení Obou zemí." Dnes z tohoto chrámu, který byl jedním z největších zádušních chrámů, nezbylo, až na zbytky základů, nic. Svůj dnešní název dostaly sochy od Řeků, podle krále Memnona, syna Aurory, který tudy táhl z Etiopie na pomoc Tróji. Legenda praví, že jedna ze soch vždy za svítání a při západu slunce sténala. Toto sténaní utichlo poté, co byla socha ve 3. století restaurována. K poničení soch došlo při velkém zemětřesení v roce 27 př. n. l.

Moderní metody prokázaly, že materiál na kolosy pochází z lomu v Džebel el-Ahmaru u Káhiry. Sochy byly tedy přepravovány po vodě – 700 km proti proudu Nilu. Asi to bylo jednodušší, než přeprava po souši z jiného lomu, vzdáleného od Théb jen asi 60 km.

Tato stavba leží na západním břehu Nilu ve Vesétu. Počátky tohoto chrámu sahají do Střední říše. Z této doby totiž pocházejí zbytky svatyně. V chrámu obklopeném akáciovým hájem a nazývané Svaté místo byl uctíván Amon v jedné ze svých podob.
Hlavní památkou je zde zádušně-kultovní chrámový komplex Ramesse III. Chrám byl postaven za necelých dvacet let. Je obklopený mohutnou, několik metrů silnou ohradní zdí (310 x 210 m). Před ní byla menší ohradní zeď. Chrám je určen k poctě panovníka a byl zde uctíván jako Amon-Re. Sem také byla dopravovaná bárka během slavnosti "Nádherných slavností údolí". Komplex také zahrnoval palác, příbytky kněží, sklady, hospodářské budovy, hřbitovy aj. Patřil k němu i vlastní přístav spojený kanálem s Nilem. Chrámový komplex byl zároveň také pevností a po určirou dobu i sídlem státní správy.
Vstup do chrámu tvořila tzv. Vysoká brána považována někdy za kopii syrské pevnosti (migdol). Byla vysoká 22 m a ze scén dochovaných na jejích stěnách se zdá, že v komnatách, které jsou v bráně uspořádány na několika podlažích, bydlel během svých občasných návštěv panovník. 
Za vysokou branou se rozprostírá rozlehlé nádvoří. Na něm se vlevo od hlavní osy komplexu nacházejí kaple božských manželek (Amenardis, dcery Kašty a Neitokret, dcery Psamteka I.).
Vlastní chrám Ramesse III. tzv. Velký chrám, tvoří opět soubor pylonů, nádvoří, síní a kaplí. První pylon je největší a jsou v něm scény z panovníkova vítězství nad  Libyjci a Šardany. Podobné výjevy jsou i na druhém pylonu a na stěnách obou hlavních nádvoří, která za pylony následují. Jižně od 1. nádvoří (za 1. pylonem) leží zbytky královského paláce s trůnní síní, královskou ložnicí, koupelnou atd. 
Ve směru hlavní osy komplexu následuje za 2. nádvořím (2. pylonem) velká sloupová síň a jižně od ní chrámová pokladnice. V nejzazší části je čtvercová pilířová síň - Svatyně Amonovy bárky.
Z bohaté reliéfní výzdoby jsou například scény z bojů Ramesse z mořskými národy a z lovu divokého býka v bažinách (na jižní věži 1. pylonu).
Medínat Hábú se pokládalo za pohřební místo Ogdoady, božstev hem, skupiny osmi božstev, zplozených Šovem, ve čtyřech mužských a ženských dvojicích. V době "Slavnosti desátédo dne" cestoval Amon (Amon-em-ipet - Amon ve svém harému) ze svého sídla do Menínat Hábú. Zde také měl být pohřben Amon jako Kematef.

Velkolepý chrám Ramesse II., nacházející se v západních Thébách, zasvěcený hlavnímu Thébskému bohu – Amonovi. Chrám zde stojí v sousedství dalších chrámů králů 18 - 20. dynastie, jako např. Thutmose III. a IV., Amenhotepa III. a Ramesse IV. V řadě průvodců a i odborných knih se můžeme dočíst, že chrámy byly vystavěny jakožto zádušní, a tedy sloužily k obřadům za zemřelého krále, což však není zcela pravda, neboť hlavní význam těchto chrámů spočíval naopak za života panovníka. Faraóni slavili v těchto chrámech prastarý svátek SED, který se konal vždy v třicátém roce vlády panovníka. Jeho cílem bylo obnovení síly a energie panovníka a tím udržení a zajištění budoucnosti celému Egyptu. Sami staří Egypťané nazývali tyto chrámy "Chrám milionů let", římský spisovatel Diodóros ho nazval "Hrobem Osymandiovým" a dnešní název "Ramesseum" pochází od rozluštitele egyptského písma Champolliona. Další název pocházející od Strabona a používaného v 18. a 19. století je "Memnonium" (Memnon - řecký mýtický hrdina, syn bájné Aurory, Memnonium se ve starověku používalo i k označení většího počtu budov).

Celý chrámový komplex zaujímá plochu okolo 5-ti hektarů a byl obehnán mohutnou zdí z nepálených cihel. Kromě hlavního chrámu (obdélník od 1. pylonu, až po svatyni) byl součástí chrámového komplexu i královský palác a chrám k uctívání faraóna, chrám pro uctívání Ramessovy matky Tuji (Mut-Tuja) a manželky Nefertari, chrámová škola, příbytky kněžích, kaple, svatyně, a další. Nechybí samozřejmě hojné hospodářské budovy a sklady. Chrám je vyzdoben mnohými reliéfy zobrazující Ramesse II. jako velkého válečníka, zvláště pak jako vítěze bitvy u Kadeše. Další z dochovaných reliéfů vyobrazuje Ramesse II. ve společnosti bohů. Stejně jako v jiných Ramessových chrámech, zdobilo i Ramesseum několik gigantických soch faraóna. První dvě, 17,5 metru vysoké sochy, se tyčily podél schodiště před druhým pylonem (dnes se zde nachází jeden z kolosů povalených při zemětřesení). Další dvě žulové sochy se nacházely na druhém nádvoří. Dnes jsou zde již jen jejich torza. Hlavu jedné ze soch je možné shlédnout v Britském muzeu, když sem byla dopravena po svém objevení Battistou Belzonim. Poté, co chrám přestal plnit svůj účel, stal se pohřebištěm kněžích, dále jako levný zdroj stavebního materiálu, či jako koptský kostel.

Již nikdo nedokáže spočítat ty stovky umělců a stavitelů, kteří v tomto Údolí na západním břehu Nilu postavili ta překrásná obydlí pro věčnost svých králů a bohů. Již nikdo nedokáže navrátit Údolí jeho zašlou slávu, kdy desítky královských hrobek plných neskutečného bohatství byly uctívány a chráněny lidem této země. Tady leží bohové, tady se život setkává se smrtí, tady se člověk dotýká nekonečnosti. Přijměte pozvánku do míst, která jsou vyhrazena jen králům.

Údolí králů, Araby nazývané Biban El-Muluk (Brány králů), ležící poblíž Théb na západním břehu Nilu, dominuje Velká pyramidová hora nazývaná El-Kurna, sídlo bohyně Meretseger, ochránkyně mrtvých králů a bohyně, která podle pověsti na toto místo zavedla zakladatele Údolí králů 18. dynastie - Ahmose. Bohužel ani jeho, ani hrobka jeho syna - Amenhotepa I. nebyla nikdy nalezena. Prvním králem, o němž jistojistě víme, že byl v "Ta Sechet Achat", jak Údolí říkali sami Egypťané, pohřben, byl až Thutmose I. Po něm následovali všichni panovníci 18., 19. a 20. dynastie až po Ramesse XI., který byl posledním králem, který nalezl poslední odpočinek právě zde pod Pyramidovou horou. Celkem je v současnosti známo 62 hrobek na území Údolí, avšak ne všechny jsou hrobkami královskými. Podle veškerých dostupných zpráv bylo Údolí, stejně jako celé západní pobřeží Nilu zelené a plné života, nikoli vyprahlá poušť, jak jej známe nyní. Vchody do hrobek byly otevřeny ven a byly pěčlivě a svědomitě hlídány proti vyloupení. Bohužel již v dobách 20. dnystie známe zprávy, že hrobky byly znesvěceny a vykradeny. Tyto události vedly místní kněze k ukrytí většiny královských mumií do známe skrýše v Dejr al-Bahrí, kde byly v minulém století objeveny a zachráněny pro Egyptské muzeum.
Bezesporu největším objevem v Údolí, v egyptologii a snad i v dějinách historie vůbec, byl objev jediné nevykradené hrobky - hrobky faraóna Tutanchamona. Objev, který se zapsal zlatým písmem do dějin egyptologie, objev, který nám dal lehce nahlédnou a rozproudit fantazii nad možným bohatstvím, které se skrývalo v podzemí pod Pyramidovou horou. Tutanchamonova hrobka znamela výbuch zájmu o Egypt jako takový, o jeho dějiny a kulturu a od doby, kdy byla objevena, proudí do Egypta a do Údolí milióny a milióny turistů, aby alespoň na pár chvil spatřili Tutanchamonuvu hrobku, ve které, jako jediný, faraón stále odpočívá. Tutanchamonova hrobka nepatří zdaleka mezi nejhezčí, nebo největší v Údolí, a tak nahlédněme společně pod pokličku několika z nejzajímavějších tamních královských hrobek. Ale začneme samozřejmě u Tutanchamona.

01. Ramesse I. 02. Ramesse IV. 03. Meriatum 04. Ramesse XI. 05. synové Ramesse II. 06. Ramesse IX. 07. Ramesse II. 08. Merenptah 09. Ramesse V. a VI. 10. Amenmesse 11. Ramesse III. 13. Baj 14. Tvosret a Setnacht 15. Seti II. 16. Ramesse I. 17. Sethi I.

18. Ramesse X. 19. Mentuherkepšef 20. Hatšepsut a Thutmose I. 34. Thutmose III. 35. Amenhotep II. 36. Maiherpri 38. Thutmose I. 42. Thutmose II. nebo manželka Thutmose III. 43. Thutmose IV. 45. Userhat 46. Juja a Tuja 47. Siptah 57. Haremheb 62. Tutanchamon

"Konečně jsme učinili skvělý objev v Údolí, nádherná hrobka s neporušenými pečetěmi znovu zakryta do Vašeho příjezdu, gratuluji".

Takto oznamoval 6. listopadu 1922 telegramem H. Carter svému sponzorovi lordu Carnarvonovi objev objevů, objev století, objev hrobky krále Tutanchamona.
Už samotný původ tohoto faraóna je obestřen tajemstvím. Nastoupil na trůn kolem 10. roku věku a po prvních pár let své vlády pobýval ještě v Achetatonu a nechal si říkat Tutanchaton. Poté se přestěhoval zpět do Théb a pod vedením vezíra Aje a Haremheba - vrchního velitele ozbrojených sil, počala obnova Amonova kultu. Tutanchamon zemřel velice brzy - bylo mu kolem 20. let a dodnes se spekuluje jakým způsobem. Možná byl zavražděn, možná, dle posledních výzkumů šlo o nehodu, s největší pravěpodobností pád z koně. Jistojistě však nezemřel přirozenou smrtí a byl pohřben do malé hrobky v Údolí králů, která navíc nebyla připravována pro něj, ale právě pro vezíra Aje.

Kdyby byla Tutanchamonova hrobka vykradena, ležela by na samém okraji zájmu jak turistů, tak archeologů. Bezvýznamný král, za jehož vlády nedošlo k žádné zásadní události, nejmenší a asi nejhůře vyzdobená hrobka v Údolí. A možná právě díky toho, že Tutanchamon byl za léta zapoměn, jeho hrobka byla velmi mistrně orientována a zůstala nevykradena (vykradena minimálně jednou byla, avšak se asi zloději našli a předměty byly vráceny zpět na své místo), je díky H. Carterovi od listopadu 1922 přístupna a Egyptské muzeum v Káhiře vystavuje na obdiv její nesčíselné poklady.
Celá hrobka se skládá pouze ze čtyř malých místností - Předsíně, která obsahovala čtyři rozmontované vozy, tři pohřební lehátka, pod jednímž z nich stál slavný Tutanchamonův trůn, nádoby s jídlem pro krále a především dvě dřevěné, pozlacené sochy faraónova Ka, které strážily vchod do pohřební komory. Skladu, kde se nalézaly spousty léhátek a židlí, Pohřební komory s vlastním Tutanchamonem ležícím v několika pozlacených rakvích a mající na hlavě asi nejkrásnější exponát všech světových egyptologických sbírek - Tutanchamonovu posmrtnou masku. Pohřební komora je jedinou místností, která je v Tutanchamonově hrobce zdobena, a to pouze zevrubně několika výjevy z obřadu Otevírání úst, převozu na onen svět a vyobrazení několika božstvev. Na kresbách je vidět, že jsou dělány v rychlosti a shonu a nejsou nijak výrazné oproti ostatním královským hrobkám. Tutanchamon ležel ve třech antropoidních rakvích, z nichž jedna, vážící více než 110 kg, je z ryzího zlata a dvě ze dřeva, potažené zlatou fólií. Samotná mumie byla zdobena mimo posmrtné masky dalšími asi sto padesáti zlatými amulety a šperky. Poslední místností je Pokladnice, která samozřejmě obsahovala nejkrásnější výbavu v celé hrobce - nádhernou skříň s kanopami s faraónovými vnitřnostmi, přes třicet modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou pro běžný život na onom světě, překrásná socha Anupa, boha Šakala-balzamovače na nosítkách, která je ukázkou naprostého mistrovství umělců té doby a stovky a tisíce dalších předmětů.
 

Sethi I.

Vše se odehrálo jednoho podzimního jitra roku 1817, 105 let před objevem Tutanchamonovy hrobky. Giovanni Battista Belzoni, zvaný Obr z Padovy, narazil po dlouhých týdnech odstraňování sutě a skály na vchod do hrobky, do hrobky tak nádherné a obrovské, že až do dnešních dnů je stále jednou z nejnavštěvovanějších v Údolí. Patřila Sethi I., otci Ramesse Velikého. Více než 122 metrů dlouhá, překrásně zdobená s alabastrovým sarkofágem ve svém srdci.
První třetinu hrobky tvoří chodba ústící do obřadní šachty. Její stěny jsou zdobeny Reovými litaniemi, soubory textů vzývajícího boha slunce později ztotožněného s faraónem samotným, a texty z knihy Amduat. Pohřební šachty byly původně považovány za jednu z pastí proti zlodějům, avšak dnes již víme, že spíše sloužily k obřadním účelům. Souvisely přímo s regenerací faraóna do podoby Slunce a s vyvoláváním Usira, vládce podsvětí. První velkou komoru, podobnou pohřební komoře manželky Ramesse Velikého, Nefertari, podepírají čtyři mocné sloupy s vyobrazením Sethiho ve společnosti velkého množství božstvev vč. Usira, Hora, Hathor a mnoha jiných. Mezi těmito vyobrazeními jsou vypsány pasáže z Knihy Bran. V této komoře se hrobka rozdvojuje. První částí se dostaneme do bohužel nedokončené komory - zvané Síň kreseb. druhou částí pokračujeme další asi 30 m dlouhou chodbou přímo do pohřební komory, kterou podpírá šest velkých nádherně zdobených pilířů a na konci ji zdobí jedna z nejkrásnějších částí hrobky - Klenutý strop s vyobrazením hvězdných konstalací, pod nímž ležel jediný poklad, který hrobka ukrývala - nádherný vyřezávaný alabastrový sarkofág, který je v současnosti bohužel součástí anglických soukromých sbírek. Do pohřební komory ústí ještě dva přístavky bez zdobení, sloužící pravděpodobně jako skladiště. 
Pokud nám nechybí trocha představivosti a porovnáme velikost a výzdobu hrobky Tutanchamonovy a Sethiho, musí nám tuhnout krev v žilách. Sethi I. byl jedním z nejmocnějších a nejbohatších faraónů celé historie Egypta, proto již pouze při představě bohatství, které tato hrobka jistě ukrývala, musí všem stát vlasy na hlavě...

Největší z vládců 18. dynastie, jehož příběh je bezpodmínečně spjat s královnou Hatšepsut. Jeho hrobku v Údolí králů objevil roku 1898 V. Loret a jako všechny ostatní, byla i ona vykradená a (mimo sarkofágu) úplně prázdná. Celá hrobka však působí velice zvláštním dojmem, nehodným tak velkého vladaře, jakým Thutmose bezesporu byl - za doby jeho vlády dosáhla Egyptská říše svého největšího rozmachu v celých dějinách a dosahovala od 4. nilského kataraktu až po řeku Eufrat v Asii. I přestože se jednalo o vojevůdce, tak se čekalo, že jeho hrobka bude přece jen více reprezentativnější. Zdobení stěn jsou především texty z knihy Amduat - jedno z nejpodrobnějších a nejúplnějších vyobrazení vůbec, avšak nevykreslované tak jako v ostatních hrobkách nádhernými hieroglyfy a zobrazeními, ale pouze strohými kurzívami. Celá hrobka tak působí dojmen nedodělanosti a chudoby. Když ji například porovnáme s hrobkou Nefertariinou, nemůžeme nevyjít z úžasu. Také sarkofág z červeného křemence ve tvaru oválu (kartuše) je zdoben velice umírněně. Mumie Thutmose III. byla nalezena ve skrýši v Dejr al-Bahrí společně s ostatními královskými mumiemi.

Nejjižnější část západních Théb ukrývá pohřebiště slavných královen, princezen, priců a nejvýznamějších hodnostářů Egypta 18. - 20. dynastie. Ta Set Neferu je zvali staří Egypťané, což asi znamená "Místo králových dětí". První zde začal s vykopávkami samotný Champolion - člověk, který díky Rossetské desky rozluštil hieroglyfy. Údolí nebylo také vybráno náhodou, ale leží z druhé strany Pyramidové hory, velké strážkyně mrtvých. V celém Údolí leží asi 100 hrobek a mimo jiné také hrobka nejkrásnější - manželky Ramesse II. - Nefertari. Mimo této se zde nachází hrobky např. Amonchepschefa - syna Ramesse III., Meritamon - dcery kacířského Achnatona, královny Tuji, matky Ramesse II. a Velké manželky Sethi I. a spousty dalších, významných žen té doby. My se však zaměříme na jednu jedinou, nejkrásnější z nejkrásnějších.

Nejkrásnější žena ze všech musí mít nejkrásnější hrobku ze všech. 

Nefertari byla hlavní Velkou královskou manželkou Ramesse II. Velikého a všechny okolnosti naznačují, že ji Ramesse velimi ctil a miloval. Ať již malý chrám v Abú Simbelu zasvěcený Nefertari a Hathor, kterou ztělesňovala, tak již zobrazení ve stejné velikosti jako sám faraón, ukazují na tuto skutečnost, která je navíc umocněna opravdu FANTASTICKOU nádherou její hrobky v Údolí královen. Hrobku objevila italská výprava vedená E. Schiaparellim v roce 1904 a již v té době byla ve velmi špatném stavu. To vedlo Egyptologický ústav k jejímu uzavření v padesátých létech a k velkým restaurátorským pracem, které však začaly až kolem roku 1985 a trvaly až do roku 1992. Bohužel se však Egyptské úřady rozhodly uzavřít tuto hrobku pro veřejnost navždy.

Hrobka patří svou velikostí spíše mezi ty menší. Vstupní chodbou vejdeme do Dvojité místnosti - Předsíně spojené se Vstupní síní, na jejichž stěnách jsou vyobrazení Nefertari ve společnosti Usira, Anupa, Atuma a Hathor, později převedené do symbolického trumfu v obřadu vážení duše. Další nádherně zdobenou chodbou, kde na stěnách nalézáme Anupa - Šakala, Nefertari a Hathor, vstupujeme přímo do pohřební komory, podepírané čtyřmí sloupy a zdobené opět egyptskými božstvy a texty z posvátných knih. Do sarkofágové komory ústí ještě tři malé přístavky sloužící pravděpodobně pro pohřební výbavu. Samotný Schiaparelli, který v době objevu hrobky byl již zkušený egyptolog, kterého nemohlo jen tak něco vyvést z míry, prý při pohledu na nádheru maleb oněměl. Celá hrobka je vlastně od vstupu cestou smrti do věčného Usirova království, kdy pohřební komora, kde ležela Nefertariina mumie, je konečnou stanicí na věčnosti.

Ti, kdo přijedou do Dajr al-Bahrí, věnují svou pozornost především chrámu královny Hatšepsovet a většinou ani nevědí, že v těsném sousedství se nalézá další neméně unikátní chrám Mentuhotepa II., který je z trojice zdejších chrámů nejstarší. Pravdou je, že chrám je velmi poničen, jeho architektura však stojí alespoň za stručnou připomínku. Byl vytesán do skály, do hloubky 150 metrů. Před chrámem byla zbudována rozsáhlá terasa, z které se snad vypínala pyramida, a kterou obepínalo 140 obřích kamenných sloupů. Na terasu dále přiléhalo nádvoří a umělá zahrada, kde byl, jak již tomu v Egyptě bývá, náhodou objeven hrob panovníka s jeho sochou zabalenou jako mumie. Autorem tohoto objevu byl Howard Carter.

Dalším unikátem faraónské historie je terasový chrám královny Hatšepsovet. Chrám je postaven v jakési skalní zátoce pod téměř pohádkovým skalním srázem hory El-Kurn. Architekt Senmut jej naprojektoval jako tři nad sebou postavené obrovské terasy, navzájem spojené jakýmisi "nájezdy", nebo rampami. Jednotlivé terasy jsou při straně u skalního srázu lemovány sloupovými síněmi, resp. kolonádami. Ta první obsahuje  kolem každé strany spojující rampy 22 sloupů, druhá s 2 x 44 sloupy a třetí s 84 sloupy.  Byla zde vybudována obrovská zahrada, plantáže papyru a zasázeny stromy do vyhloubených a dovezenou hlínou naplněných jam. Po stranách druhé, střední  terasy jsou umístněny dvě kaple. Na západě kaple bohyně Hathor s 24 sloupy a na východě kaple boha Anupa s 12 sloupy a Sluneční chrám boha Raharachteje. 

Stejně jako ostatní egyptské chrámy, byl i Hatšepsovetin chrám vyzdoben řadou nástěnných maleb. K těm nejslavnějším patří líčení výpravy do země kadidla Puntu (snad dnešní východní Súdán), přivítání egyptské výpravy lidem Puntu a její kněžnou a dále nakládání obchodních lodí a plavba domů. V síni zrození si pak můžeme prohlédnout cyklus zrození královny a její božský původ. Horní terasa pak obsahuje zádušní kult královny a jejího otce, obětní dvůr